Cesta do Seattlu byla mou první cestou do USA a hrozně jsem
se tam těšila. Cestovní horečku jsme měla už týden předem, kdy jsem vůbec
nemohla spát a pořád by bylo špatně J
Většinou si před každou cestou zjišťuji všechny možné informace o cílové
destinaci abych byla připravená na vše, ale teď jsem to neudělala a řekla jsem
si, že se nechám překvapit. Přece jen cesta byla hlavně služební, takže jsem
ani nevěděla, jestli budu mít čas vidět také něco jiného než konferenční
místnost.
Letěli jsme tam i zpět přes Amsterdam a ten se nám taky stal
dost osudným. Při první cestě se zde ztratilo zavazadlo mého kolegy, kde měl
kromě svého oblečení tak vizitky a podkladové materiály, bez nichž byl první
den konference o dost náročnější, a na cestě zpět do ČR jsme zde uvízli na 6
hodin, protože se kvůli ranní mlze rušila většina letů a přebookovávali se
letenky – jen ve frontě na náhradní letenku jsme stáli 3 hodiny. Kufry nám do Prahy přišly 24 hodin po příletu, což mě taky děsně těšilo.
Ale už k samotnému Seattlu. Město mě nadchlo. Velká
města v USA si představím jako jedno velké centrum plné mrakodrapů,
splašených lidí a troubících taxikářů, ale realita byla úplně jiná. Když jsem
vystoupila z letadla, měla jsem pocit, že jsem v Kanadě. Nikdy jsem
tam nebyla, ale takhle přesně si jí představuji :D Všude kolem totiž byla
krásná příroda a oceán to vše ještě dokresloval. Mrakodrapy najdete jen
v samém centru Seattlu, předměstí je plné malebných domečků a
z přístavu máte výhled na Olympic National Park – prostě nádhera.
Výhled z okna pokoje |
Výhled na druhou stranu - vzadu Olympic National Park |
Bydleli jsme v hotelu blízko centra i přístavu, jelikož
se konference konala v jedné z přístavních hal. Výhled z pokoje
byl úchvatný – přímo proti nám stál Space Needle a mezi dalšími hotely jsme
viděli na oceán a výše zmiňované hory. Při procházce městem narazíte
v každé ulici na Starbucks, protože zde byla otevřená vůbec první kavárna
tohoto řetězce – kéž bychom jich u nás měli aspoň polovinu, co v tomhle
městě. Jen počasí je v Seattlu v tomto období nevlídné, tudíž
sluníčko svítilo tak hodinu denně a zbytek bylo zataženo nebo pršelo, ale
místní nás přesvědčovali, že počasí tenhle rok vyšlo báječně, protože je ještě
teplo.
hotelový pokojík |
Jako asi všude na světě, i tady najdete bezdomovce a od rána
do večera tady slyšíte policejní sirény, což z města nedělá místo, kde
bych chtěla po večerech chodit sama. Bezdomovců je tu opravdu hodně a co je
nejstrašnější, přespávají všude možně, jen cestou na konferenci (10 minut
chůze) jsme potkali tři osoby spící na chodnících u obchodů, zabalené byly tím
stylem, jakým se u nás balí mrtvoly do plachty, takže jsem se prvního
k smrti lekla.
Přístav a typické počasí |
Co mě ale nejvíc potěšilo, byli Američané. Nejdříve mě tedy
překvapili jejich tělesné proporce, kdy jsem za prvních 20 minut v Targetu
neviděla nikoho, kdo by měl pod 100 kilo. Už se nedivím, že chtějí větší
prostory v letadlech - ale takoví
samozřejmě nejsou všichni. Všichni jsou tu ale milí. Kamkoliv vejdete, usmívají
se na vás, pochválí vám účes, oblečení, nehty, zeptají se, jak se máte, odkud
jste, pokolikáté jste v Seattlu atd. V restauracích na vás nikdo od
dveří nehuláká, co si dáte k pití a proč už dávno nemáte vybráno. Jedna
servírka vás usadí a dá vám jídelní lístek, po chvíli přiběhne druhá a nevadí
jí, že jste si nevybrali. Pokud zjistí, že jste v restauraci poprvé, ukáže
vám, co kde v jídelním lístku najdete, a doporučí vám nějakou
specialitu. Během jídla se přijde
několikrát zeptat, jestli je všechno v pohodě a jestli ještě něco
nechcete.
Výhled ze Space Needle |
Burger |
Pokud se chystáte do USA poprvé, připravte se na big size
všeho. Malé pití je půl litru, do každého pití vám dají milion ledu a nápoje
jsou tu tak přeslazené, že by z toho u nás v ČR udělali 10 kelímků :D
Na druhou stranu Vás do baru nepustí, pokud Vám nebylo 21 a z žádné
restaurace ani baru (byla jsem asi v pěti) nebudete smrdět jako kdybyste právě
vykouřili 2 krabičky cigaret – to bych u nás zavedla hned – kuřáci prominou.
Naprosto nejlepší tečka za výletem - návštěva Cheesecake factory - maliny a bílá čokoláda |
Celkově se mi tedy Seattle moc líbil a těším se, že se do
USA ještě několikrát podívám.
Krásný víkend
Vaše Evelin
Pekny clanok, ziskala si si ma ako followerku (Aneta Mišíková) :) Mrzia ma problemy na letisku, take situacie su ozaj neprijemne...
OdpovědětVymazatpozyvam do na giveaway: http://secrets-of-wonderland.blogspot.sk/
Děkuji ti za přízeň :)
VymazatJůůůů, Cheesecake factory bych si dala taky líbit ;-)
OdpovědětVymazat:) taky bych tam klidně zůstala i déle :D na výběr jich měli tak 30 druhů
VymazatSakra,Amerika!!! Amerika je celá úžasná :) Seattle mám ráda,zvlášť ve filmu Samotář ze Seattlu :DDD
OdpovědětVymazat:D :D
VymazatHezký článek, líbí se mi, když někdo upozorní i na nedostatky a jen nevychvaluje.
OdpovědětVymazatNo téééda to muselo být skvělé! Mám tyhle cestovatelské posty (hlavně tedy z ameriky) hrozně ráda a doufám, že se tam brzy také podívám! Jinak ten cheesecake na poslední fotce vypadá opravdu božsky! :)
OdpovědětVymazathttp://angellovely-things.blogspot.cz
Určitě podíváš, já doufám, že se tam brzy vrátím :) Cheesecake byl vynikající :)
Vymazat