pátek 2. listopadu 2012

Seattle


Cesta do Seattlu byla mou první cestou do USA a hrozně jsem se tam těšila. Cestovní horečku jsme měla už týden předem, kdy jsem vůbec nemohla spát a pořád by bylo špatně J Většinou si před každou cestou zjišťuji všechny možné informace o cílové destinaci abych byla připravená na vše, ale teď jsem to neudělala a řekla jsem si, že se nechám překvapit. Přece jen cesta byla hlavně služební, takže jsem ani nevěděla, jestli budu mít čas vidět také něco jiného než konferenční místnost.
Letěli jsme tam i zpět přes Amsterdam a ten se nám taky stal dost osudným. Při první cestě se zde ztratilo zavazadlo mého kolegy, kde měl kromě svého oblečení tak vizitky a podkladové materiály, bez nichž byl první den konference o dost náročnější, a na cestě zpět do ČR jsme zde uvízli na 6 hodin, protože se kvůli ranní mlze rušila většina letů a přebookovávali se letenky – jen ve frontě na náhradní letenku jsme stáli 3 hodiny. Kufry nám do Prahy přišly 24 hodin po příletu, což mě taky děsně těšilo.
Ale už k samotnému Seattlu. Město mě nadchlo. Velká města v USA si představím jako jedno velké centrum plné mrakodrapů, splašených lidí a troubících taxikářů, ale realita byla úplně jiná. Když jsem vystoupila z letadla, měla jsem pocit, že jsem v Kanadě. Nikdy jsem tam nebyla, ale takhle přesně si jí představuji :D Všude kolem totiž byla krásná příroda a oceán to vše ještě dokresloval. Mrakodrapy najdete jen v samém centru Seattlu, předměstí je plné malebných domečků a z přístavu máte výhled na Olympic National Park – prostě nádhera.
Výhled z okna pokoje

Výhled na druhou stranu - vzadu Olympic National Park

Bydleli jsme v hotelu blízko centra i přístavu, jelikož se konference konala v jedné z přístavních hal. Výhled z pokoje byl úchvatný – přímo proti nám stál Space Needle a mezi dalšími hotely jsme viděli na oceán a výše zmiňované hory. Při procházce městem narazíte v každé ulici na Starbucks, protože zde byla otevřená vůbec první kavárna tohoto řetězce – kéž bychom jich u nás měli aspoň polovinu, co v tomhle městě. Jen počasí je v Seattlu v tomto období nevlídné, tudíž sluníčko svítilo tak hodinu denně a zbytek bylo zataženo nebo pršelo, ale místní nás přesvědčovali, že počasí tenhle rok vyšlo báječně, protože je ještě teplo.
hotelový pokojík

Jako asi všude na světě, i tady najdete bezdomovce a od rána do večera tady slyšíte policejní sirény, což z města nedělá místo, kde bych chtěla po večerech chodit sama. Bezdomovců je tu opravdu hodně a co je nejstrašnější, přespávají všude možně, jen cestou na konferenci (10 minut chůze) jsme potkali tři osoby spící na chodnících u obchodů, zabalené byly tím stylem, jakým se u nás balí mrtvoly do plachty, takže jsem se prvního k smrti lekla.
Přístav a typické počasí

Co mě ale nejvíc potěšilo, byli Američané. Nejdříve mě tedy překvapili jejich tělesné proporce, kdy jsem za prvních 20 minut v Targetu neviděla nikoho, kdo by měl pod 100 kilo. Už se nedivím, že chtějí větší prostory v letadlech  - ale takoví samozřejmě nejsou všichni. Všichni jsou tu ale milí. Kamkoliv vejdete, usmívají se na vás, pochválí vám účes, oblečení, nehty, zeptají se, jak se máte, odkud jste, pokolikáté jste v Seattlu atd. V restauracích na vás nikdo od dveří nehuláká, co si dáte k pití a proč už dávno nemáte vybráno. Jedna servírka vás usadí a dá vám jídelní lístek, po chvíli přiběhne druhá a nevadí jí, že jste si nevybrali. Pokud zjistí, že jste v restauraci poprvé, ukáže vám, co kde v jídelním lístku najdete, a doporučí vám nějakou specialitu.  Během jídla se přijde několikrát zeptat, jestli je všechno v pohodě a jestli ještě něco nechcete. 
Výhled ze Space Needle


Burger

Pokud se chystáte do USA poprvé, připravte se na big size všeho. Malé pití je půl litru, do každého pití vám dají milion ledu a nápoje jsou tu tak přeslazené, že by z toho u nás v ČR udělali 10 kelímků :D Na druhou stranu Vás do baru nepustí, pokud Vám nebylo 21 a z žádné restaurace ani baru (byla jsem asi v pěti) nebudete smrdět jako kdybyste právě vykouřili 2 krabičky cigaret – to bych u nás zavedla hned – kuřáci prominou.

Naprosto nejlepší tečka za výletem - návštěva Cheesecake factory - maliny a bílá čokoláda
Celkově se mi tedy Seattle moc líbil a těším se, že se do USA ještě několikrát podívám.

Krásný víkend

Vaše Evelin




9 komentářů:

  1. Pekny clanok, ziskala si si ma ako followerku (Aneta Mišíková) :) Mrzia ma problemy na letisku, take situacie su ozaj neprijemne...

    pozyvam do na giveaway: http://secrets-of-wonderland.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  2. Jůůůů, Cheesecake factory bych si dala taky líbit ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) taky bych tam klidně zůstala i déle :D na výběr jich měli tak 30 druhů

      Vymazat
  3. Sakra,Amerika!!! Amerika je celá úžasná :) Seattle mám ráda,zvlášť ve filmu Samotář ze Seattlu :DDD

    OdpovědětVymazat
  4. Hezký článek, líbí se mi, když někdo upozorní i na nedostatky a jen nevychvaluje.

    OdpovědětVymazat
  5. No téééda to muselo být skvělé! Mám tyhle cestovatelské posty (hlavně tedy z ameriky) hrozně ráda a doufám, že se tam brzy také podívám! Jinak ten cheesecake na poslední fotce vypadá opravdu božsky! :)
    http://angellovely-things.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě podíváš, já doufám, že se tam brzy vrátím :) Cheesecake byl vynikající :)

      Vymazat

Děkuji za všechny komentáře :o)